Káraný a přívozy

Labe a Jizera, které uzavíraly Káraný v klínu svého soutoku ze tří světových stran, způsobily, že v průběhu staletí byly až cca do poloviny 20. století přívozy a brody klíčovou možností spojení zdejších lidí s okolím. Bývalo jich až sedm.

Nejstarším a dlouho jediným přívozem byl toušeňský, propojující (prokazatelně už od 13. století) historicky významnou mezinárodní poštovní, vojenskou a obchodní cestu z Prahy přes Hradec Králové, Polsko dále až do Litvy. To ještě v době, kdy Káraný byl jenom les označený tímto jménem. Dlužno dodat, že veliká frekvence na této Polské cestě si vynutila v roce 1526 císařské rozhodnutí o vybudování dřevěného mostu (dvojmostí), které zde vydrželo až téměř do vzniku zemědělské osady Káraný. Tedy až do druhé poloviny 18. století. Několik let po zničení mostu (údajně v době selských bouří cca 1771 – 1775), byl toušeňský přívoz znovu obnoven.
Další přívozy zde vznikaly až v období výstavby a zprovoznění zdejší vodárny. Tedy v prvních dvou dekádách 20. století. Což bylo velkým pokrokem té doby, protože zdejší lidé byli závislí na školách, lékařích, obchodech, kostelech i hřbitovech, které se nacházeli v sousedních obcích a městech.

Přívoz u železničního mostu (Bodlákův)

Počátek jeho existence neznáme. Pozemky na pravém břehu Labe v době před regulací údajně patřily majitelům čelákovickým. Tak zřejmě sloužil již historicky dlouho před výstavbou železničního mostu (1897) a před postupnou regulací Labe (1936 - cca. 50 let). Od 20. let se jeho klientela znásobila přísunem rekreantů. Nejprve na koupaliště a následně do rekreačních chat. Jak mapa ukazuje (zde), v té době se těsně pod železničním mostem řečiště rozdvojovalo a přes dřevěný hradlový jez vytvářelo na jeho pravém rameni krásné přírodní zákoutí lákající k rekreaci. Později zvané "Grado".
I na jiných přívozech se často stávalo, že převážený se na chvilku stal převozníkem. Podle autora fotografie, pana Sieberta z Čelákovic, je muž v rádiovce právě převozník pan Bodlák.
 

Přívoz pod Čelákovickým kostelem

Přívoz byl provozován paní Součkovou z Čelákovic. Byla zde od 19 století využívána menší loď pro přepravu osob a i prám pro přepravu povozů. Někteří káranští si tudy zkracovali cestu, když využívali tzv. Šaldův sezónní přívoz, v místě dnešní lávky přes Grado. Tedy pod hájovnou. Nejvíce byl využíván v době slávy říčního koupaliště Grado. Tedy mezi 20 – 40. rokem 20. století. Na čelákovické nádrží dojížděly tisíce pražanů zvláštními rekreačními vlaky. Dále přívoz sloužil k přepravě početných čelákovickývh košíkářů, kteří na Ostrově těžili proutí, ale také rybářům a milencům. Přes přívoz bylo vedeno zásobování restaurace a prodejních stánků. Přívoz paní Součkové nakonec nestačil převážet davy rekreantů a proto byla vybudována v roce 1924 pevná dřevěná lávka, která tam vydržela do roku 1939.  Tím byl význam přívozu omezen a definitivně skončil po regulaci Labe.

Přívoz Šaldův - pod Stříbrného vilou

  


Tento přívoz byl využíván nejen k cestě z Ostrova a z Čelákovic do stínu káranských lesů, za houbami, rybami. Ale i k přepravě lidí, žijících kolem hájovny a Stříbrného vily. Je to jediný přívoz, jehož fotografii zatím nemáme. Přiložená fotografie s pozadím lesa a Stříbrného vily zaznamenává místo tohoto přívozu. Stejně dobře ovšem dokumentuje, jak na rozhraní 20. - 30. let 20. století vypadal prostor dnešní osady Pod Hájovnou. Pan Šalda rád sedával v hospodě U Hájků, a tam vyprávěl své životní příhody z doby jeho námořnického působení na Gradě. Z jeho ústního podání lze soudit, že tento přívoz sloužil zřejmě až někdy od vzniku a rozvoje koupaliště Grado na Ostrově. Tedy cca od třetiny 20. let 20. století. Držel se až do úplného umrtvení toku v řečišti Grada. Tedy někdy do počátku II. světové války.
Při tehdejší nízké ceně převozného a poměrně malé frekvenci jeho využití to byla živnost spíš na přiživení, než na uživení. Přesto na přelomu 30 a 40. let se pan Šalda, po opuštění "mrtvého" Grada, pokusil vybudovat nové koupaliště na novém korytě Labe. Jeho pokus byl utlumen válkou a později i zhoršenou labskou vodou. Po koupališti se zachovala pouze "bouda Šaldovka"

Přívoz Toušeňský (Kochův)

   
Přívoz Toušeňský, který minimálně dvě generace (80 až 100 let) provozovala rodina Kochova, byl umístěný cca 200 m nad soutokem s Jizerou.
Jeho historie je nejstarší a také nejvíce doložená. Přívoz existoval ještě před rokem 1293. Díky svému vybavení, prímu na převoz 4 kolých vozidel, byl ve své době jediným prostředkem pro přepravu káranských tovarů do okolí a naopak. Ale převážel také lidi do zaměstnání, děti do školy, zemědělce s úrodou na prodej, nebo do cukrovaru. Občanky do pražské porodnice, za nákupy, obchodníky se zbožím, pošťáka a pekaře z Toušeně. Svoji činnost ukončil v roce 1981. Pokusy obnovit jeho funkci v letech 1990 - 1998 se příliš neosvědčily.
Za historickou zmínku stojí fakt, že v letech 1561 - 1775 byl nahrazen dvěma dřevěnými mosty přes Labe.

Přívoz Káranský (Čmuhařův)

   
Přívoz Káranský (zvaný Čmuhařův) byl umístěn pod středem původní obce. Cesta k němu: od nynějšího obecního úřadu kolmo k Labi a dále po převezení cca 1,5 km pěšinou po navigaci do Čelákovic.
V provozu byl cca od roku 1918 - 1946. Spolu s toušeňským byl v té době jeden z nejdůležitějších i když byl vybaven pouze lodí pro přepravu osob. Téměř po celou dobu spravoval tento obecní přívoz Josef Čmuhař s rodinou. Zánik ovlivnilo stáří pana Čmuhaře a konkurenční přívoz pod Čelákovicemi v nově vykopaném řečišti. Ani roční působení mladšího převozníka pana Hory přívoz už nevzkřísilo.
 

Nový přívoz u Čelákovic

   
Mezi důležité káranské přívozy musíme zahrnout i nový přívoz, který byl v prostoru mezi osadou Tři duby a čelákovickým fotbalovým hřištěm. Byl zřízen počátkem 40 let po výstavbě zdymadla a prokopání Ostrova novým regulovaným řečištěm. Postupně nahrazoval přívoz Káranský – Čmuhařův. Jednak ústil blíže do města a navíc sloužil i jako nákladní. Přívoz byl osazen lodí osobní a velkým prámem pro převoz čtyřkolích vozidel. Po svém zprovoznění byl zejména v době válečné a ještě pár let po II. světové válce bohatě využíván při cestách chat a letních bytů, na koupaliště, do lesa a za rybami. Jeho ústup byl dán tím, že žáci od 60 let začali jezdit do školy autobusem do Staré Boleslavi a rekreanti se začali vozit ve svých škodovkách přes Brandýs nad Labem a jizerský most. Navíc lávka přes zdymadlo, dříve řadu let uzavřená, už nabízela přechod do Čelákovic a to dokonce zadarmo. Přívoz byl ještě pár let udžován díky hojné návštěvnosti letního kina a slavným ligovým zápasům fotbalového SK Čelákovice. Nakonec pro neekonomickou neefektivnost jej MNV Čelákovice s přestávkami mezi rokem 1970 - 1980 zrušila.
Převozníci: Kolenský, Vaněk, Bezvoda a další…

Přívoz přes Labe nad jezem

Přívoz Čelákovice - Káraný byla v provozu od 16.3.2013 do 30.4.2014. Z důvodu havarijního stavu zdymadel byl uzavřen přechod pro pěší a cyklisty. Město Čelákovice zavedlo lodní dopravu přívozem jako náhradu za zrušený přechod. Nástupní stanice byla cca 300 m nad zdymadlem proti proudu řeky Labe.