Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Vaclavska

Založení osady Káraný

   Samotná osada Káraný byla vysazena 18 rodinami až v roce 1777, když po prudkých selských bouřích na českém území, začala správa císařského majetku zavádět tzv. Raabův systém, který měl parcelací vrchnostenských dvorů poněkud více zainteresovat hladovějící, robotující a v té době bouřící se sedláky na výsledku jejich práce. V rámci raabizace bylo prováděno i vysazování nových vsí emfytuety - tedy novoosídlenci "s právem dědičného pachtu." Spolu s Káraným byly znovuvysazeny i sousední obce Nový Vestec a Otradovice, koncem 16. století zrušené císařem Rudolfem II. při stavbě zámečku u Jizery. Paradoxem je, že datum "vysazení" Káraného je přibližně totožný se zánikem výše zmíněných dřevěných mostů přes Labe. Tato neblahá skutečnost založila podmínky k téměř nulovému rozvoji od světa odříznuté, byť čerstvě osídlené, tenkrát zemědělské vsi. V kronice "Brandejs, město, panství a okres", o tom píše Dr. Justin Prášek: "Poněvadž zároveň s vysazením vsi zrušen most Toušeňský, při němž Káraný vznikl, nemohla se vyvíjeti osada od světa Labem a Jizerou odtržena... Teprve když obrácena byla pozornost vůdčích kruhů Pražských ke zdejší krajině spodními vodami bohaté, probudila se i tichá dotud osada".
   Lze tedy říci, že více než 130 let od svého založení, tedy až do počátků výstavby vodárny, se malá zemědělská osada o 18 číslech prakticky nerozvíjela. Po celou dobu své dosavadní existence příslušela obec nábožensky pod Čelákovice a "přiškolena" byla k Toušeni. Po dlouhá léta existence Káraného mohlo být hlavním smyslem života jeho obyvatel především uživit sebe a svou rodinu tak, aby přežila těžké životní podmínky. I když nemáme k dispozici žádné doklady o způsobu tehdejšího života, můžeme se reálně domnívat, že v Káraném nebyl na organizování spolkové činnosti v 18. a 19. století čas ani síly. Jednou z mála tehdejších možností duševního vyžití, byla návštěva dětí přes přívoz do toušeňské školy a dospělých přes brod (později i lodí) do čelákovického kostela. Toušeňská kronikářka paní Beštáková (nar. v r. 1880) k tomu píše:"Káraný měl smůlu, byla to ves, jako když se o ni psi perou: školou patřila do Toušeně, kostelem a hřbitovem do Čelákovic a obecní správa byla v Sojovicích." Proto k významným zlomům ve vývoji obce patřilo i osamostatnění Káraného a získání statutu "obec".
   Zasloužil se o to pan Josef Novotný, rolník a zástupce Káraného v sojovické Obecní správě, který za několik let i za pomoci právníků, přes několikeré neúspěchy v jednání se zemskou správou, nakonec přece jenom získal 4. srpna 1899 výnos c. k. místodržitelství oznamující, že osada Káraný se stala samostatnou obcí. Za toto úsilí byl jmenován prvním starostou obce Káraný v její historii.

Zdroj: Publikace Káraný 1777-1997

Raabizace na Wikipedii