Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

privoz

Káraný a přívozy

   Labe a Jizera, které uzavíraly Káraný v klínu svého soutoku ze tří světových stran, způsobily, že v průběhu staletí byly až cca do poloviny 20. století přívozy a brody klíčovou možností spojení zdejších lidí s okolím. Bývalo jich až sedm.

   Nejstarším a dlouho jediným přívozem byl toušeňský, propojující (prokazatelně už od 13. století) historicky významnou mezinárodní poštovní, vojenskou a obchodní cestu z Prahy přes Hradec Králové, Polsko dále až do Litvy. To ještě v době, kdy Káraný byl jenom les označený tímto jménem. Dlužno dodat, že veliká frekvence na této Polské cestě si vynutila v roce 1526 císařské rozhodnutí o vybudování dřevěného mostu (dvojmostí), které zde vydrželo až téměř do vzniku zemědělské osady Káraný. Tedy až do druhé poloviny 18. století. Několik let po zničení mostu (údajně v době selských bouří cca 1771 – 1775), byl toušeňský přívoz znovu obnoven.
   Další přívozy zde vznikaly až v období výstavby a zprovoznění zdejší vodárny. Tedy v prvních dvou dekádách 20. století. Což bylo velkým pokrokem té doby, protože zdejší lidé byli závislí na školách, lékařích, obchodech, kostelech i hřbitovech, které se nacházeli v sousedních obcích a městech.

Přívoz u železničního mostu (Bodlákův)

bodlak   Počátek jeho existence neznáme. Pozemky na pravém břehu Labe v době před regulací údajně patřily majitelům čelákovickým. Tak zřejmě sloužil již historicky dlouho před výstavbou železničního mostu (1897) a před postupnou regulací Labe (1936 - cca. 50 let). Od 20. let se jeho klientela znásobila přísunem rekreantů. Nejprve na koupaliště a následně do rekreačních chat. Jak mapa ukazuje (zde), v té době se těsně pod železničním mostem řečiště rozdvojovalo a přes dřevěný hradlový jez vytvářelo na jeho pravém rameni krásné přírodní zákoutí lákající k rekreaci. Později zvané "Grado".
   I na jiných přívozech se často stávalo, že převážený se na chvilku stal převozníkem. Podle autora fotografie, pana Sieberta z Čelákovic, je muž v rádiovce právě převozník pan Bodlák.
 

Přívoz pod Čelákovickým kostelem

podkostelem   Přívoz byl provozován paní Součkovou z Čelákovic. Byla zde od 19 století využívána menší loď pro přepravu osob a i prám pro přepravu povozů. Někteří káranští si tudy zkracovali cestu, když využívali tzv. Šaldův sezónní přívoz, v místě dnešní lávky přes Grado. Tedy pod hájovnou. Nejvíce byl využíván v době slávy říčního koupaliště Grado. Tedy mezi 20 – 40. rokem 20. století. Na čelákovické nádrží dojížděly tisíce pražanů zvláštními rekreačními vlaky. Dále přívoz sloužil k přepravě početných čelákovickývh košíkářů, kteří na Ostrově těžili proutí, ale také rybářům a milencům. Přes přívoz bylo vedeno zásobování restaurace a prodejních stánků. Přívoz paní Součkové nakonec nestačil převážet davy rekreantů a proto byla vybudována v roce 1924 pevná dřevěná lávka, která tam vydržela do roku 1939.  Tím byl význam přívozu omezen a definitivně skončil po regulaci Labe.

Přívoz Šaldův - pod Stříbrného vilou

vila   Tento přívoz byl využíván nejen k cestě z Ostrova a z Čelákovic do stínu káranských lesů, za houbami, rybami. Ale i k přepravě lidí, žijících kolem hájovny a Stříbrného vily. Je to jediný přívoz, jehož fotografii zatím nemáme. Přiložená fotografie s pozadím lesa a Stříbrného vily zaznamenává místo tohoto přívozu. Stejně dobře ovšem dokumentuje, jak na rozhraní 20. - 30. let 20. století vypadal prostor dnešní osady Pod Hájovnou. Pan Šalda rád sedával v hospodě U Hájků, a tam vyprávěl své životní příhody z doby jeho námořnického působení na Gradě. Z jeho ústního podání lze soudit, že tento přívoz sloužil zřejmě až někdy od vzniku a rozvoje koupaliště Grado na Ostrově. Tedy cca od třetiny 20. let 20. století. Držel se až do úplného umrtvení toku v řečišti Grada. Tedy někdy do počátku II. světové války.
   Při tehdejší nízké ceně převozného a poměrně malé frekvenci jeho využití to byla živnost spíš na přiživení, než na uživení. Přesto na přelomu 30 a 40. let se pan Šalda, po opuštění "mrtvého" Grada, pokusil vybudovat nové koupaliště na novém korytě Labe. Jeho pokus byl utlumen válkou a později i zhoršenou labskou vodou. Po koupališti se zachovala pouze "bouda Šaldovka"

Přívoz Toušeňský (Kochův)

koch   Přívoz Toušeňský, který minimálně dvě generace (80 až 100 let) provozovala rodina Kochova, byl umístěný cca 200 m nad soutokem s Jizerou.
   Jeho historie je nejstarší a také nejvíce doložená. Přívoz existoval ještě před rokem 1293. Díky svému vybavení, prímu na převoz 4 kolých vozidel, byl ve své době jediným prostředkem pro přepravu káranských tovarů do okolí a naopak. Ale převážel také lidi do zaměstnání, děti do školy, zemědělce s úrodou na prodej, nebo do cukrovaru. Občanky do pražské porodnice, za nákupy, obchodníky se zbožím, pošťáka a pekaře z Toušeně. Svoji činnost ukončil v roce 1981. Pokusy obnovit jeho funkci v letech 1990 - 1998 se příliš neosvědčily.
   Za historickou zmínku stojí fakt, že v letech 1561 - 1775 byl nahrazen dvěma dřevěnými mosty přes Labe.

Přívoz Káranský (Čmuhařův)

cmuhar   Přívoz Káranský (zvaný Čmuhařův) byl umístěn pod středem původní obce. Cesta k němu: od nynějšího obecního úřadu kolmo k Labi a dále po převezení cca 1,5 km pěšinou po navigaci do Čelákovic.
   V provozu byl cca od roku 1918 - 1946. Spolu s toušeňským byl v té době jeden z nejdůležitějších i když byl vybaven pouze lodí pro přepravu osob. Téměř po celou dobu spravoval tento obecní přívoz Josef Čmuhař s rodinou. Zánik ovlivnilo stáří pana Čmuhaře a konkurenční přívoz pod Čelákovicemi v nově vykopaném řečišti. Ani roční působení mladšího převozníka pana Hory přívoz už nevzkřísilo.
 

 

Nový přívoz u Čelákovic

novy   Mezi důležité káranské přívozy musíme zahrnout i nový přívoz, který byl v prostoru mezi osadou Tři duby a čelákovickým fotbalovým hřištěm. Byl zřízen počátkem 40 let po výstavbě zdymadla a prokopání Ostrova novým regulovaným řečištěm. Postupně nahrazoval přívoz Káranský – Čmuhařův. Jednak ústil blíže do města a navíc sloužil i jako nákladní. Přívoz byl osazen lodí osobní a velkým prámem pro převoz čtyřkolích vozidel. Po svém zprovoznění byl zejména v době válečné a ještě pár let po II. světové válce bohatě využíván při cestách chat a letních bytů, na koupaliště, do lesa a za rybami. Jeho ústup byl dán tím, že žáci od 60 let začali jezdit do školy autobusem do Staré Boleslavi a rekreanti se začali vozit ve svých škodovkách přes Brandýs nad Labem a jizerský most. Navíc lávka přes zdymadlo, dříve řadu let uzavřená, už nabízela přechod do Čelákovic a to dokonce zadarmo. Přívoz byl ještě pár let udžován díky hojné návštěvnosti letního kina a slavným ligovým zápasům fotbalového SK Čelákovice. Nakonec pro neekonomickou neefektivnost jej MNV Čelákovice s přestávkami mezi rokem 1970 - 1980 zrušila.
Převozníci: Kolenský, Vaněk, Bezvoda a další…

Přívoz přes Labe nad jezem

bezlavkyPřívoz Čelákovice - Káraný byla v provozu od 16.3.2013 do 30.4.2014. Z důvodu havarijního stavu zdymadel byl uzavřen přechod pro pěší a cyklisty. Město Čelákovice zavedlo lodní dopravu přívozem jako náhradu za zrušený přechod. Nástupní stanice byla cca 300 m nad zdymadlem proti proudu řeky Labe.

 


 

Stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1961

1961

Václav Bodlák-převozník jiřinského přívozu (1955)

Václav Bodlák-převozník jiřinského přívozu (1955)


Stránka